Nejčastější otázky

Aktivity s osvojováním cizího jazyka nejsou pro děti zátěží, ale lákavou hrou. Právě proto název mého kroužku je: ANGLIČTINA HROU. Úvahy o velké zátěži nebo ukradeném dětství jsou naprosto zcestné. Jazyky se děti učí používat paralelně, tedy nemusí čekat na to, až zvládnou jeden, aby mohly začít s druhým. Naopak, když mají problémy s výslovností některých hlásek v češtině, mohou být za hvězdy v angličtině, protože správně vyslovují anglické hlásky.

Jak jsem již zmínila, dítě se učí poslechem, nasává zvuky automaticky již v matčině lůně. Má filozofie spočívá v tom, že je třeba vystavit dítě jazyku, a to v co možná nejpřirozenější formě. (Language Immersion) Každá chvilka s angličtinou, ať už u mne nebo při pouhém sledování pohádky či písničky, je posun dále. Nezáleží tedy na tom, co probíráme, ale jakým způsobem. Svou práci dělám pro děti. Snažím se své hodiny tvořit pestré a vždy mám v rukávu něco nového. Neustále pracuji na prohlubování své znalosti anglického jazyka, metodiky i pedagogiky. Jezdím na mnoho seminářů a často konzultuji rodilé mluvčí a své profesory na MUNI i ze studí v USA. Má odpověď je tedy ano, vaše dítě se v jazyku posouvá neustále dál.

Je důležité, aby si děti nejprve na řeč zvykly tím, že ji naposlouchají, poté mohou začít mluvit a až poté začít číst a psát. Tak je to přece i v našem mateřském jazyce. Děti si řeč osvojují, nikoli se jí učí. A toto je kámen úrazu. Mnozí rodiče totiž nabývají dojmu, že stačí, když jim budou předkládat izolovaná slovíčka a děti je jako papoušci zopakují. Z tohoto postupu ovšem děti nebudou mít žádný zisk. Jak jsem již zmínila, jazyk si děti osvojují úplně jiným způsobem – poslechem. Jsou schopné porozumět obsahu, aniž by rozuměly jednotlivým slovům. Chápou fráze, neumí spojovat ani rozlišovat izolovaná slova ve větách. Toto naznačuje, že děti jsou schopné rozumět textu, aniž by znaly jednotlivá slova. Musí se jim ovšem dostat srozumitelného vysvětlení, například „překlad“ pomocí gest, mimiky, výrazu obličeje, hrou. Citlivě vnímají intonaci, tón hlasu, výslovnost, a tím se je také naučí lépe imitovat. Tato kouzelná vlastnost ovšem vydrží jen asi do sedmého roku věku dítěte. Pak už dítě chápe cizí slovíčka jako překážku, kterou musí zvládnout, překonat, rozlousknout, případně se přes ně dostat nemusí. Pokud začneme s výukou až po tomto období, prudce se ztrácí šance naučit se jazyk používat. Z toho všeho vyplývá, že začít s jazykem v předškolním věku a před povinnou školní docházkou je nejen žádoucí, ale dokonce velice prospěšné. Musíme ovšem postupovat velice obezřetně a přiměřeně jejich vnímání.

Především je na děti potřeba mluvit. Není důležité, zda vám dítě zcela rozumí; když větu doprovodíte výmluvným pohybem, gestem či „grimasou“, pochopí, co po něm chcete. Velmi žádoucí je technika TPR (Total Physical Response – tedy celková pohybová reakce). Technika spočívá ve vydávání pokynů, které učitel zároveň s dětmi provádí a nenásilně je vede k tomu, aby uměly nejen reagovat, ale podobný pokyn i vydat svým kamarádům.

Slovní útvary, jako jsou básničky a říkadla, jsou pro děti cenným zdrojem slovních spojení a frází (tzv. Lexical Approach). Jejich opakováním si děti upevňují výslovnost, vázání slov, rytmus i intonaci řeči, nehledě k obsahu, který bývá zaměřen na nejrůznější oblasti dětského zájmu.

Také písničky jsou cenným zdrojem jazykového materiálu; kromě obsahu ještě využívají toho, že melodie udržuje text pohromadě. Z básničky slovíčko snadno vypadne, ale melodie v písničce to přece jen tak snadno nedovolí. Další osvědčenou metodou je vyprávění příběhů (Storytelling). Ty jsou zpravidla jednoduché, s často se opakujícím dějem, děti slyší stejná slova, stejné věty několikrát po sobě a tedy záhy pochopí, oč jde. V příbězích také často nacházíme dialogy, díky kterým se děti učí komunikativním dovednostem. Pohádky je možno nechat převyprávět, a tedy učit děti používat jednoduché fráze v souvislém celku. Pokud zapojíme do aktivity i maňáska, získáme atraktivního spojence, který s dětmi spolupracuje a podněcuje je k výměně jednoduchých vět.

Četné studie psychologů a jazykovědců prováděné v 19 zemích světa přesvědčivě prokázaly, že začít s výukou cizího jazyka v přeškolním věku je pro dítě jednoznačně přínosné. Děti, které se začaly učit cizí jazyk již v raném dětství, dosahují lepších znalostí, mají plynulejší a lepší ústní projev, také se cítí jistější při komunikaci ve srovnání se svými vrstevníky, kteří se začali učit cizímu jazyku později. Psychologové potvrzují, že v předškolním věku je mozek dítěte na takovém vývojovém stupni, kdy jako houba nasává a učí se jazyk. Později (asi v 8 letech) dítě ztrácí schopnost slyšet, přesně rozlišovat a napodobovat hlásky, správnou výslovnost a intonaci, tedy schopnost typickou pro předškolní období.

Odborné studie ukázaly, že výuka cizího jazyka v raném věku má zpětně kladný vliv na rozvoj vyjadřování dítěte v mateřském jazyce i na rozvoj poznávacích schopností (schopnost řešit problémy, tvořivost, větší kapacita paměti, kritické myšlení). Setkání s cizím jazykem u předškoláků znamená i kulturní obohacení. Navíc se dítě učí cizímu jazyku zábavně – hrou, což vede k tomu, že si cizí jazyk oblíbí.